Srbština

O jazyce, kterým se mluví v Černé Hoře

Dá se říci, že když budete na Černohorce mluvit česky a oni na vás srbsky, stejně se domluvíte, protože hodně slov se zdá být podobných. Hodně lidí si myslí, že když mluví dostatečně nahlas, pomalu a doprovází to zřetelnými gesty, rozumí jim i ten, kdo češtinu v životě neslyšel. Někdy to vážně funguje.

Srbština je ale zvukově podobnější slovenštině než češtině. V přímořských letoviscích se většinou domluvíte anglicky, někde na vás začnou mluvit třeba i rusky. Písmo je velmi podobné azbuce. Teď už ale několik informací o srbštině:

Srbština je jazyk srbského obyvatelstva v Srbsku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Černé Hoře a dalších zemích v Evropě, Americe a Asii. V podstatě jde o jiný název pro v Srbsku užívaný dialekt srbochorvatštiny, která byla úředním jazykem v Jugoslávii do roku 1992.

Spisovný srbský jazyk je založen na štokavském nářečí, hovorový jazyk rozlišuje východní (ekavskou) a západní (ijekavskou) variantu.

V systému se zařazuje mezi indoevropské jazyky a patří do slovanské jazykové rodiny (konkrétně jihoslovanské). Stejně jako ostatní slovanské jazyky se vyvíjela od společného základu – praslovanštiny.

Nejstarší srbská literatura pochází ze středověku. Zachovalo se jen málo ze středověké literatury, ale to, co zbylo, ukazuje, že tehdejší srbské písemnictví šlo s dobou. Například Srbská Alexandreida (kniha o Alexandru Velikém) nebo srbský překlad Tristana a Isoldy.

Je známo, že Goethe se učil srbsky, aby si mohl číst srbské eposy v originále. Hlavním útočištěm psaného jazyka v době turecké nadvlády byly kláštery, ty se však držely církevní staroslověnštiny.

První tištěná srbská kniha byla vyrobena v Cetinje v roce 1494, pouhých 40 let po Gutenbergově vynálezu knihtisku.

Hlavním písmem pro zápis srbštiny je cyrilice, používá se však i latinka (např. na internetu).

Cyrilice je písmo původně vymyšlené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo.

Cyrilice vznikla koncem 9. století v Bulharsku. Je jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí.

rozluštit ozdobný nápis na tomto zvonu už ale tak jednoduché není

V češtině se označení cyrilice obvykle užívá jen pro starou cyrilici sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které z cyrilice vznikly, se označují za azbuku. Azbuka se používá pro zápis šesti slovanských i mnoha dalších jazyků.

Dvě srbská slova se rozšířila do mnoha dalších jazyků: vampír (вампир) a slivovice (шљивовица).

Abeceda pro zápis srbštiny

Minislovníček srbšiny

nahoru é