Boka Kotorska

Jedná se o největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře. Boka je tvořena dvěma zálivy, které mají dále několik zátok. Je to nejdeštivější místo Černé Hory. Boka se hluboko zařezává do krasového pohoří a připomíná tím severské fjordy. Celková délka zálivu činí 20 km a nejužší místo, zvané Verige (řetězy), je  350 m široké. Dříve se zde natahovaly řetězy, které bránily vjezdu nepovolaným lodím. Dnes přes tuto úžinu jezdí nepřetržitým provozem trajekt mezi osadami Lepetane a Kamenari.

Boka Kotorská sloužila jako základna pro válečné námořnictvo Rakouska – Uherska, a ve 20. a 30. letech minulého století i pro potřebu Československé armády. Na podzim a v zimě proniká z vnitrozemí k pobřeží a na moře obávaný vítr bóra.

Před obcí  Djanoviči  dne 1. 2. 1918 došlo na zakotvených vojenských lodích ke vzpouře námořníků rakousko-uherského útvaru. Povstání inicioval Čech František Raš z křižníku Sankt George a vzápětí se k němu přidaly posádky dalších asi 40ti lodí, většinou složených ze Slovanů. Povstání však bylo potlačeno a hlavní vůdci popraveni.

Místa Černé Hory: Pljevlja, Žabljak, Řeka Tara, NP Biogradska gora, Kaňon Morači, Klášter Morača, Podgorica, NP Skadarské jezero, Budva, Sveti Stefan, NP Lovćen, Ves Njeguši, Boka Kotorska, Kotor, Herceg Novi, NP Durmitor a vše v jednom textu